Foukací harmonika v lidové písni

Vždycky jsem chtěl hrát na foukací harmoniku lidové písně, ale až v době koronavirové (děcka jela za prarodiči) jsem se tomu mohl zevrubněji věnovat.

Původně jsem začal k tomu tvořit krátká videa a nahrával je na facebook, ale jak jich přibývalo, založil jsem si na youtube playlist Foukací harmonika v lidové písni a začal je systematičtěji třídit i popisovat.

Neberte mě nijak vážně, jsem samouk – neznám vlastně nikoho, kdo by si s harmonikama takto hrál. Proto dělám spoustu chyb a v hodně věcech se jistě mýlím.

Nicméně mě baví objevovat nové věci, a tak i tohle amatérské hraní mě naplňuje.

Tady je první video zmiňovaného playlistu.

A tady je pár videí, které na youtube nenajdete, protože jsem nahrál jen na FB:

Rusnácke

Šariš

Podpolianie

Moravské Slovácko

Valašsko

Horehronie

vánoční

nezařazené

Když Podluží tančí děcka z Blavy…

Předně musím říct, že se mi to líbí.

Ano, vidím tam pár nesmyslů: synchronizovaný verbuňk je úplně stejně srandovní jako synchronizované podpolianske rozkazovačky a vrtěná by asi neměla plynule přecházet do čardáše, nicméně umělecký záměr je tam ale jasný a nijak zásadně nepopírá původní materiál. Takhle se na Slovensku občas zpracovává folklor.

Mohlo to přitom dopadnout mnohem, mnohem hůř. Mohl bych to odsoudit, že je to jak když Moraváci przní karičky, ale už jsem viděl i Moraváky, co prznili Moravu (kdo se mnou zažil Chomutov, ten ví), zároveň jsem viděl Plzeňáky, kteří s radostí valili Kopanice a docela jim to šlo. Tohle je ještě selanka.

Sám jsem se docela dlouho zabýval jak Podlužím, tak mnohými slovenskými regiony a chápu, jak pro tanečníky i muzikanty musí být těžké prezentovat folklor z oblasti mimo svou rodnou hroudu.

Mimochodem: to, že se v Bratislavě tančí Podluží, to není nic nového. Už v roce 1922 tam totiž vznikl Slovácký krúžek 😉

Evropská lidová písnička

Fascinuje mě, jak se v evropském folkloru odráží naše společná historie. Myslím tím to, jak lidi migrovali za prací a na vojnu a přitáhli si s sebou z ciziny nové tance a písničky.

U nás díky tomu máme tance jako bajeryš, šotyška, čardáš.

Bavorští harmonikáři hrají české vojenské pochody a polky.

U Baltu se zpívají o lípách stejné písničky jako tady na Moravě.

I taková „Jarošov, dvanáctka, to je moje láska“ je původně lidovka z Maďarska.

Tady je stejná písnička, ale česky:

A to nemluvím o baladách, u kterých je evidentní jak ve středověku cestovaly z Ruska přes Ukrajinu až na západ Čech.

To nechceš vidět

Našel jsem staré video, jak primuju cimbálovku. Fakt děsivé, falešně a navíc s pokaženým přechodem mezi tóninami.

Aspoň si můžu připomenout, proč od té doby radši v žádné cimbálovce nehraju…

Folklorní mapy

Včera jsem při práci poslouchal z Youtube gramodesku s antologií maďarské lidové hudby a dostal jsem zajímavý nápad na aplikaci, která by mohla skloubit folklor a mé další zájmy – programování a mapy.

Snad tušíte, jak gramodesky fungují. Na Youtube to je většinou je to jen jedna stopa a pokud ji autor na Youtube sám nerozdělí na jednotlivé podstopy (např. komentáři nebo časovými značkami v popisu videa), tak posluchač při „přetáčení“ nikdy neví kde vlastně je.

Na začátku této gramodesky byly nějaké ukázky hry na citeru a to mě úplně nenadchlo; pustil jsem si ji tedy desku od prostředka a snažil se od poslechu odhadnout, v kterém místě desky jsem. Měl jsem po ruce popis jednotlivých stop, ale ne jejich minutáž, takže můj odhad nebyl moc přesný.

A v tom mě napadlo, že bych docela rád dokázal odlišit jednotlivé oblasti od sebe, pokud to tedy vůbec jde.

U písniček, které z nám – z Moravy a Slovenska – dovedu do jisté míry odhadnout jejich původ podle nářečí, složení kapely, dynamiky smyku a dalších znaků.

Samozřejmě že v dnešní době existuje spoustu kapel, které hrají od všeho trochu. Mnohé z nich také hrají všechno stejně, takže v jejich podání je odhad původu písničky ztížený.

Představuji si aplikaci mapující etnografické regiony, ve smyslu tanečního a písňového folkloru. Nedělám si iluze, že bych byl schopen fundovaně popsat oblasti, které neznám, takže by se spíš jednalo o komunitní projekt – každý, kdo chce, přidá to, co zná. Pak může někdo provádět revize, nad některými úpravami by se mohlo diskutovat, vlastně by to celé mohlo být tak založené na nějaké existující wiki platformě.

Výchozí rozcestník by byla mapa folklorních oblastí, regionů, obcí u nichž by se zobrazily základní informace o folklorním regionu. Dovedu si představit, že podle zájmu „badatele“ by se mohly zobrazovat i tématické podmapy:

  • mapa s obrázky či fotografiemi krojů,
  • mapa hudebních ukázek a zpěvníků,
  • mapa tanečních ukázek,
  • mapa folklorních festivalů a slavností,
  • mapa cimbálových muzik a folklórních souborů.

Technické zázemí

Portál by se mohl podobat projektu wikimapia.org, jen by se nezadávaly budovy, restaurace apod., ale etnografické regiony, kroje a festivaly.

Na popředí by mohl běžet LeafletJS, na pozadí PostgreSQL. Mapová data lze převzít z OpenStreetMaps.

Pokud poběží na Angularu, tak lze použít Angular2+Leaflet starter.

Určitě bych začal od celků, o kterých dokážu sám psát a zjišťovat informace – Slovácko, Valašsko, vybrané regiony Slovenska. Pokud to bude dobře navržené, neměl by být problém toto rozšířit pro další oblasti – Čechy, Maďarsko a další země karpatského oblouku.

Nejsem žádný etnograf či etnomuzikolog, proto bych bral informace odkud se dá – v prvé řadě z vlastních znalostí – protože někde začít musím – pak z internetu – kvůli snadné dohledatelnosti, migrovatelnosti dat (CTRL+C) a odkazovatelnosti – a posléze z knih.

Co se dá všechno použít? Lze odkazovat na videa Folkloriky, Kapury, různých škol tanca, záznamů z vystoupení a Bůh ví co ještě.

Na webu folklor.cz existuje seznam folklorních festivalů v ČR, spoustu toho je i na stránkách FOSu. Oba dva zmíněné weby již vlastně naplňují to, co mám za cíl – jednotný informační portál o folkloru – ale zároveň platí i to, že oba dva weby jsou už zoufale nemoderní, neaktuální, neřkuli dávno mrtvé.

Na Facebooku existuje stránka Přiznání z hodů, která shlukuje zájemce o hody na Slovácku. Tam už v nějaké podobě existuje kalendář hodů, třeba by se dalo vycházet i z něj.

Na netu existuje i několik zpěvníků lidových písní, za všechny uvedu Lečův zpěvník. Písně jsou tam rozřazené do kategorií a tanečních stylů, to by se vše dalo dále použít.

Líbí se mi projekt FolklornaMapa.sk – Digitálna mapa tradičnej kultúry, ale na můj vkus je příliš akademický. Tento projekt je financován granty z fondů přeshraniční spolupráce a z toho důvodu je už od svého počátku uzavřený na oblast Slovácka a západního Slovenska, kde se snaží podrobně zpracovávat jednotlivé obce.

Naproti tomu já bych právě chtěl, aby do folklorní mapy mohl informace zadávat každý – i za cenu, že nebudou úplné, nebo pečlivě ozdrojované. A třeba jednoho dne se mi podaří do mapy zanést i informace o maďarské lidové hudbě zminované v úvodu tohoto textu.

Kde začít?

Výčet zdrojů není úplný. Informačních zdrojů bude přibývat – bylo by dobré je evidovat, třeba v pomocí Google dokumentu.

Rozkreslit strukturu aplikace, vybrat páteřní moduly, určit priority vývoje a milníky projektu. Nedá se zvládnout vše najednou, ale lze rozplánovat postup prací.

Poohlédnout se po existujících projektech typu wiki. Porovnat licence, způsoby ukládání dat a jejich prolinkování, přizpůsobivost. V krajním případě vymyslet něco vlastního.

Nachystat si prototyp mapy a zasadit do něj pár hesel typu Slovácko, verbuňk, odkaz na Youtube, text písně, notový zápis, akordy, fotografie, festival…

Aktualizace (červen 2020)

Vzhledem k tomu, že se se má rodina rozrostla o dvě ratolesti, tak na výše popsaný projekt nezbývá žádný čas. Třeba se k němu po čase vrátím, třeba taky ne. Kdyby chtěl někdo něco z výše uvedených úvah realizovat, klidně se na to může vrhnout.

Ofči zdich

Folklór může být někdy i dost bizarní záležitost.V dnešním příspěvku vám přiblížím rituální tanec slovenských bačů Ofči zdich.

Jedná se o pantomimické ztvárnění umírání ovce a jejího zmrtvýchvstání, který se předvádí při slavnostních událostech v regionu Hornej Torysy.

Podoba tance je samozřejmě standardizovaná, pronesené fráze a doprovodné melodie jsou neměnné:

„(tanec) pri ktorom tanečníci trasením rúk a nôh napodobňujú trhavými a klesavými pohybmi skon (zdich) ovce. V závere tanca zviera ožíva. Tanec je svetovým unikátom, jediným podobným tancom je juhoamerický indiánsky tanec znázorňujúci skon kondora. K tancu patria aj konkrétne melódie, ktoré sme sa snažili zreprodukovať podľa ĽH Janči Laciho z Torysy,“

– Michal Pagáč

A pokud nacházíte zvláštní zalíbení ve sledování kroutících se bačů, zde je kompilace všech videí s umírajícími ovcemi:

Živý Zlín: Ukaž co umíš 2016

Minulý týden jsem v příspěvku POMOZTE FOLKLORISTOVI! vyzýval, abyste mi pomohli v hlasování v soutěži pouličních muzikantů Ukaž co umíš, do které jsem se před časem přihlásil.

Hlasovat se mělo do konce července, a tak jsem burcoval všude možně, abych nabral potřebné hlasy. Napsal jsem si i skript, který z Youtube získával stav aktuálního hlasování a vypisoval je na stránce, kterou jsem celý týden průběžně kontroloval.

Byl to lítý boj, týden před koncem vedlo video označené číslem 3, pak jsem na sociálních sítích nasdílel svůj příspěvek a dostal se do vedení, kde jsem se držel až do posledníího dne. Ale poměrně úspěšně se za mnou drželo video číslo 6 (jak jsem později zjistil, jistý Filip Vítů), kterému se v posledních dnech dařilo každý večer získávat desítky hlasů.

Dnes odpoledne, v poslední den hlasování, když jsem chtěl zahájit finální vlnu propagace, jsem nečekaně zjistil, že výsledky již byly uzavřeny a že se mi podařilo uspět. Místo dalšího vybízení k hlasování jsem tedy už jenom poděkoval za hlasy (tímto i zde děkuji těm čtenářům, kteří se za mně v hlasování postavili)

Po ukončení soutěže, však nebylo ukončeno hlasování, protože to z podstaty Youtube však ani není možné. Video Filipa Vítů získávalo další a další hlasy, a v době psaní tohoto příspěvku vedl o nějakých 25 hlasů.

V návaznosti na to se na FB stránkách organizátora začaly scházet rozohněné reakce, na to, že hlasování bylo uzavřeno dříve než o půlnoci:

zivy_zlin-fb2

 

Chápu soutěžící, že se ozvali, uvedený výsledek skutečně odpovídá stavu z konce pracovního týdne – a poznamenávám, že na jejich místě bych se také ozval. Zároveň ale chápu organizátory, že vyhodnocení provádí v rámci své pracovní náplně nějaký úředník,  který vyhodnocení provedl v poslední pracovní den v červenci; úředník, pro něhož je zřejmě nemyslitelné, že by výsledky kontroloval ve svém osobním volnu o půlnoci z neděle na pondělí.

Termín vyhodnocení soutěže byl již na počátku zveřejněn v příspěvku z 2. července takto:

zivy_zlin-zacatek

Nikde se nemluví o půlnoci či dokonce o posledním dni v červenci, jako finální datum je vyhlášen poměrně vágně konec července. Ten se dá vykládat i výše uvedeným způsobem a není na místě se na hodnotitele obořit s odvoláváním na vlastní výklad.

Shodou okolností jsem měl lepší načasování, svou výzvu jsem totiž v masovném měřítku sdílel na sociálních sítích zřejmě o něco dříve než ostatní. Dokonce jsem úspěšně vyhlásil výzvu na Twitteru:

…tahle „kampaň“ mě také stála nemalé úsilí, přinesla mi poměrně hodně hlasů a přitom zbytečně, protože to už bylo v době, kdy byly výsledky vlastně uzavřeny.

Tímto bych problematiku výsledků uzavřel, a komentujícím bych maximálně doporučil, aby se s tím srovnali (nic moc jiného se s tím vlastně dělat už nedá), uvědomili si, že někdy je lepší věci neodkládat do poslední chvíle, a aby svou „zlost“ integrovali třeba do autorské písně, která by tak mohla být pořádně nabytá emocemi. Nezavírejte si u organizátorů dveře, zúčastněte se příští rok a snažte se poučit a udělat věci lépe, vstříc k lepším výsledkům.

Další „reakce“

První reakcí na uzavření příspěvků však byla ne-příliš-příjemná reakce jisté Terezy Kutrové:

zivy_zlin-tereza_kutrova

Její hodnocení bylo podle mě dost zbrklé a plné zášti. Věřím, že kdyby mé „vystoupení“ viděla, věřím, že by ještě svůj soud přehodnotila. Snažil jsem se z plných sil o show: přehazoval během hraní nejrůznější nástroje, hrál divákům na přání, snažil jsem se pobavit Zlín (což bylo jedním z účelů této soutěže), sršel jsem tam vtipem a zvlášť emocemi, hlavně proto, že se mi pár dní před tím narodila dcera. Já vím, že jsem zdaleka nebyl nejlepší hudebník, ale upřímně si myslím (i když jsem ostatní vystoupení neviděl na vlastní oči), že jsem ve svém vystoupení předvedl nejvíce entuziazmu a snahy oživit Zlín.

Nicméně chápu, že z uvedené videoukázky to vypadá, že jsem tam půl hodiny hulákal jako v hospodě. Není to pravda. Hrál jsem písně z různých regionů, s různým obsahem, snažil jsem se zachovat autentickou formu každé z písní. Je to jen shoda okolností, že pořadatelé soutěže vybrali na Youtube zrovna fragment s písněmi, které se uvedeným „hulákacím“ stylem skutečně zpívají:

Milá slečno Terezo Kutrová, pokud vás štve, že jsem vybízel lidi, aby mi „naklikali“ vítězství, jiní soutěžící toto nedělali o nic méně. Toto totiž nebyly přehrávky konzervatoristů, tohle je soutěž sympatie – JE TO O TOM nalákat hlasující a upozornit zároveň své okolí, že existuje iniciativa, co se snaží Zlín oživit.
A když už chcete organizátory kritizovat za způsob hlasování, pokud znáte jiný způsob, jak hodnotit pouliční muzikanty, prostě jim ho sdělte.

Mně osobně napadá jako nejtransparentnější – i když neúplně praktické – hlasování s občankou na informacích Magistrátu města Zlína…

Jsem hudebník-amatér, za svá „vystoupení“ nechci, nikdy jsem nechtěl a ani nikdy taky nebudu chtít brát žádné peníze. Skutečně nerozumím tomu, proč by měly být peníze z výhry vyhozené. Předem jsem upozorňoval na to, že výhru investuju do toho, abych mohl bavit a rozdávat radost lidem kolem sebe – opravím si nástroje poničené hraním a za to, co zbyde koupím nějaké chrastítko, pro svou novorozenou dceru, které jsem mimojiné věnoval tohle vystoupení (a taky jsem to tam výslovně uváděl).

Mí konkurenti jsou často polo-profesionální hudebníci, kteří si na podobné peníze přijdou za jeden placený kšeft. Já hrávám prakticky zadarmo dětským folklorním souborům, seniorským skupinám, nebo na srazech důchodců – a nemám z toho nic, leda radost z toho že jiným se mé hraní líbí a to, že se s ostatními svezu na vystoupení nebo dostanu večeři.

Právě proto si myslím, že nebyly peníze, jak vy uvádíte, vyhozené do vzduchu. Půjdou tam, kde budou také potřeba.

Nepříjemná pachuť z dobře míněné akce

Myslím, že záměr organizátorů byl dobrý – uspořádat akci, při které se oživí ulice Zlína a bude se tam zase jednou něco dít. Motivaci pro účinkující zvolili také dobře – a navíc ve spolupráci s lokálním obchodem s hudebninami.

Jistě nikdo neměl v úmyslu zorganizovat něco, co poštve jedny proti druhým a do ulic internetu vnese nepokoje ve formě flame a hate příspěvků. Ty už navíc ničemu nepomohou, jenom způsobí další bolení.

Ono to totiž může taky dopadnout tak, že se kvůli rozpoutané nenávisti na sociálních sítích tato akce vyhodnotí jako negativní a další ročníky se již pořádat nebudou, a to by byla škoda hlavně pro příští generace muzikantů.

Aktualizace k 1. 8. 2016: Nakonec vyhlášení výsledků dopadlo kompromisem:

zvy_zlin-omluva