Včera jsem při práci poslouchal z Youtube gramodesku s antologií maďarské lidové hudby a dostal jsem zajímavý nápad na aplikaci, která by mohla skloubit folklor a mé další zájmy – programování a mapy.
Snad tušíte, jak gramodesky fungují. Na Youtube to je většinou je to jen jedna stopa a pokud ji autor na Youtube sám nerozdělí na jednotlivé podstopy (např. komentáři nebo časovými značkami v popisu videa), tak posluchač při „přetáčení“ nikdy neví kde vlastně je.
Na začátku této gramodesky byly nějaké ukázky hry na citeru a to mě úplně nenadchlo; pustil jsem si ji tedy desku od prostředka a snažil se od poslechu odhadnout, v kterém místě desky jsem. Měl jsem po ruce popis jednotlivých stop, ale ne jejich minutáž, takže můj odhad nebyl moc přesný.
A v tom mě napadlo, že bych docela rád dokázal odlišit jednotlivé oblasti od sebe, pokud to tedy vůbec jde.
U písniček, které z nám – z Moravy a Slovenska – dovedu do jisté míry odhadnout jejich původ podle nářečí, složení kapely, dynamiky smyku a dalších znaků.
Samozřejmě že v dnešní době existuje spoustu kapel, které hrají od všeho trochu. Mnohé z nich také hrají všechno stejně, takže v jejich podání je odhad původu písničky ztížený.
Představuji si aplikaci mapující etnografické regiony, ve smyslu tanečního a písňového folkloru. Nedělám si iluze, že bych byl schopen fundovaně popsat oblasti, které neznám, takže by se spíš jednalo o komunitní projekt – každý, kdo chce, přidá to, co zná. Pak může někdo provádět revize, nad některými úpravami by se mohlo diskutovat, vlastně by to celé mohlo být tak založené na nějaké existující wiki platformě.
Výchozí rozcestník by byla mapa folklorních oblastí, regionů, obcí u nichž by se zobrazily základní informace o folklorním regionu. Dovedu si představit, že podle zájmu „badatele“ by se mohly zobrazovat i tématické podmapy:
mapa s obrázky či fotografiemi krojů,
mapa hudebních ukázek a zpěvníků,
mapa tanečních ukázek,
mapa folklorních festivalů a slavností,
mapa cimbálových muzik a folklórních souborů.
Technické zázemí
Portál by se mohl podobat projektu wikimapia.org, jen by se nezadávaly budovy, restaurace apod., ale etnografické regiony, kroje a festivaly.
Na popředí by mohl běžet LeafletJS, na pozadí PostgreSQL. Mapová data lze převzít z OpenStreetMaps.
Určitě bych začal od celků, o kterých dokážu sám psát a zjišťovat informace – Slovácko, Valašsko, vybrané regiony Slovenska. Pokud to bude dobře navržené, neměl by být problém toto rozšířit pro další oblasti – Čechy, Maďarsko a další země karpatského oblouku.
Nejsem žádný etnograf či etnomuzikolog, proto bych bral informace odkud se dá – v prvé řadě z vlastních znalostí – protože někde začít musím – pak z internetu – kvůli snadné dohledatelnosti, migrovatelnosti dat (CTRL+C) a odkazovatelnosti – a posléze z knih.
Co se dá všechno použít? Lze odkazovat na videa Folkloriky, Kapury, různých škol tanca, záznamů z vystoupení a Bůh ví co ještě.
Na webu folklor.cz existuje seznam folklorních festivalů v ČR, spoustu toho je i na stránkách FOSu. Oba dva zmíněné weby již vlastně naplňují to, co mám za cíl – jednotný informační portál o folkloru – ale zároveň platí i to, že oba dva weby jsou už zoufale nemoderní, neaktuální, neřkuli dávno mrtvé.
Na Facebooku existuje stránka Přiznání z hodů, která shlukuje zájemce o hody na Slovácku. Tam už v nějaké podobě existuje kalendář hodů, třeba by se dalo vycházet i z něj.
Na netu existuje i několik zpěvníků lidových písní, za všechny uvedu Lečův zpěvník. Písně jsou tam rozřazené do kategorií a tanečních stylů, to by se vše dalo dále použít.
Líbí se mi projekt FolklornaMapa.sk – Digitálna mapa tradičnej kultúry, ale na můj vkus je příliš akademický. Tento projekt je financován granty z fondů přeshraniční spolupráce a z toho důvodu je už od svého počátku uzavřený na oblast Slovácka a západního Slovenska, kde se snaží podrobně zpracovávat jednotlivé obce.
Naproti tomu já bych právě chtěl, aby do folklorní mapy mohl informace zadávat každý – i za cenu, že nebudou úplné, nebo pečlivě ozdrojované. A třeba jednoho dne se mi podaří do mapy zanést i informace o maďarské lidové hudbě zminované v úvodu tohoto textu.
Kde začít?
Výčet zdrojů není úplný. Informačních zdrojů bude přibývat – bylo by dobré je evidovat, třeba v pomocí Google dokumentu.
Rozkreslit strukturu aplikace, vybrat páteřní moduly, určit priority vývoje a milníky projektu. Nedá se zvládnout vše najednou, ale lze rozplánovat postup prací.
Poohlédnout se po existujících projektech typu wiki. Porovnat licence, způsoby ukládání dat a jejich prolinkování, přizpůsobivost. V krajním případě vymyslet něco vlastního.
Nachystat si prototyp mapy a zasadit do něj pár hesel typu Slovácko, verbuňk, odkaz na Youtube, text písně, notový zápis, akordy, fotografie, festival…
Aktualizace (červen 2020)
Vzhledem k tomu, že se se má rodina rozrostla o dvě ratolesti, tak na výše popsaný projekt nezbývá žádný čas. Třeba se k němu po čase vrátím, třeba taky ne. Kdyby chtěl někdo něco z výše uvedených úvah realizovat, klidně se na to může vrhnout.
Vystupujete na folklorním festivalu a dozvíte se, že záznam z něj bude vysílat televize. Na pódiu předvedete své nejlepší, obvoláte příbuzenstvo a sejdete se společně u obrazovky.
Při sledování záznamu však zjistíte, že režiséra nejvíc zaujala druhá houslistka, podle častých záběrů na hlavy tanečníků usoudíte že kameraman asi běžně slouží šichty při politických debatách, a tipujete že zvukař zřejmě zvučí klarinet nejspíš vůbec poprvé. A z divokých prostřihů diváci málem chytají epileptické záchvaty…
Říkáte si, že to je jen hypotetická situace. Avšak tohle je nedávná realita z velkého mezinárodního festivalu. A vlastně to je i typická situace, která pravidelně nastává, když v televizi zahlédnete folklor ve zpracování méně zkušeného televizního štábu.
Následující rady jsou určeny hlavně režisérům, kameramanům, zvukařům, fotografům, a dalším profesím, kteří se s folklorem moc nepotkávají, ale kterým přesto čas od času spadne do klína úkol pořídit jeho záznam.
Režiséři: připravte se
Kdo je připraven, není překvapen, aneb nepodceňujte přípravu na program. To, že jste ve sklípku zvučili Jožku Šmukaře či natáčeli koncert Čechomoru ještě neznamená, že vás ještě nějaký folklor nemůže rozhodit.
Mířím teď zejména na televizní režiséry, ale týká se to všech technických pozic, jděte za režisérem pořadu samotného a zeptejte se, co máte očekávat. Můžete také jít za vedoucími vystupujících souborů a ptát se co by chtěli zabrat a jaká jsou v choreografiích zákeřná místa.
Tato rada má svůj důvod, vybavují se mi totiž odstrašující záběry ČT ze skladby Tance domova na XIV. všesokolském sletu (na ivysilani už bohužel není dostupný). Tehdy se v programu folklorních souborů sešly stovky krojovaných cvičenců z různých koutů republiky – z Horňácka, z Hané, Opavského Slezska, Plzeňska a já už ani nevím odkud. Každá část skladby byla věnována určitému regionu, takže třeba Horňáci odtančili svoje sedlácké a u tanců ostatních regionů jen lehce přicmrndávali a nechávali vyniknout dalším skupinám krojovaných.
Toto však evidentně nikdo neřekl režisérovi pořadu, který se až neskutečně tragicky netrefoval a během moravské části skladby zabíral výhradně cvičence z Čech a naopak se u českých koleček věnoval krpcům a fěrtochům z východní strany republiky.
Honza Štancl, dlouholetý kameraman Manéže Bolka Polívky, říkával, že se na Manéž nedá dopředu připravit, protože Bolek se svými hosty rád improvizuje a on sám nikdy neví, co se svými hosty na scéně provede.
Něco podobného, i když v menším měřítku, se dá očekávat i při vystoupení folklorních souborů a muzik. Občas se stane, že vystupující nečekaně zavítají mezi diváky, nebo naopak diváci se nezřídka cpou do záběru.
Vzhledem k tomu, že drtivá většina vystoupení probíhá pod širým nebem, počítejte s rozmary počasí:
Tobych nikomu nepřál: FS Turiec zmoknul na galaprogramu FSP Detva 1993 (sledujte od 23:30)
Občas se taky na place objeví někdo mírně posílen alkoholem. V takovém případě se musíte rychle rozhodnout, zda-li tohoto opilce chcete zabírat nebo ne. Je-li tím motajícím se někdo účinkujících, tak se mu nevyhýbejte a raději ho nechte v záběru, jinak divák u obrazovky nemusí pochopit, proč živé publikum vybuchuje smíchy…
Rozkazovačky na FSP Detva 1993 (sledujte od 38:30 a vydržte aspoň do 44. minuty)
…a nakonec se totiž může ukázat, že ta motající babka s flaškou v ruce byla součástí geniálního choreografického záměru, který režisér pochopil mezi všemi až jako poslední.
Kameramani: méně je někdy více
V tomto případě je tím míněno raději méně detailních záběrů než více. Kamery si při folklorních přenosech rádi vybírají drobnosti: výšivky na krojích, účesy, struny hudebních nástrojů… Záměr je jistě pochopitelný, nicméně na to, aby bylo možné toto snímat, tak si kameramani vybírají do záběru někoho, kdo se příliš nehýbe – tedy obvykle tanečníky v pozadí nebo zrovna nehrající muzikanty. Verbíř vpředu se kolikrát může téměř uskákat, ale divák u televize se místo toho kochá baňatými sukněmi slečen na kraji pódia.
Občas to však bývá i naopak – kamera celou dobu sleduje tanečníky a muziky si ani nevšimne, takže se na obrazovce téměř zdá, že soubor tančí na playback.
Ideální je jako obvykle zlatá střední cesta – když je to možné, zabírejte celou scénu a detaily se zabývejte, jen pokud se na pódiu nic moc neděje. Snažte v záběru obsáhnout co největší prostor jeviště, vybírejte hlavně celky a polocelky, aby se nestávalo, že vám při snímání detailu uteče důležité dění mimo záběr.
Zvláštní pozornost věnujte tomu, abyste se vyvarovali záběrům „od pasu nahoru“ (případně „od kolen nahoru“), obzvlášť v okamžicích, kdy tanečníci předvádí svou unikátní taneční techniku. Divák pak mnohdy vidí jenom houpající se hlavy a unikne mu to zásadní, co by měl vidět – taneční krok.
Módní multimediální trendy
Na některé věci jsem už asi fakt starý: nemám rád rychlé střihy, roztřepané záběry jakoby z ruční kamery, zdlouhavé prolínačky a dvacáté sedmé nalétávání kamery nad diváky.
Vždycky jsem tyto praktiky považoval za něco, co má za úkol zakrýt nedostatek obsahu, dodat akci do jinak nudných scén televizních estrád.
Při sledování tyto praktiky vnímám a působí na mě rušivě: asi jako kdyby technici na pódiu pustili generátor mlhy a nad amfiteátrem odpálili římské svíce. Použití moderních metod snímání je možná ospravedlnitelné u vystoupení Dana Nekonečného nebo Maxim Turbulenc, ale pro mě je nepochopitelné u pořadu lidových tanců; ovšemže existují i výjimky:
Čarovné ostrohy našly díru na zábavním trhu jako folklorní inkarnace Dana Nekonečného
Ještě o něco horší jsou však záběry z dronu. Ne kvůli tomu, jak vypadají na obrazovce, ale hlavně proto, že tyto malé helikoptéry dokáží svým rachotem dost nelibě rušit diváky přímo v amfiteátru. Na letošním festivalu ve Východnej jsem zažil jeden výrazně obtěžující dron. Nalétával těsně nad hlavami diváků tak dlouho, až jsem se zařekl, že na příští ročník si s sebou vezmu vodní pistolku, nebo rovnou prak.
Zvukaři: Neničte přirozenost
V mých laických očích (a vlastně i uších) mají zvukaři jeden hlavní úkol – zajistit, aby bylo slyšet muziku a zpěvy. Přitom by měli dohlížet ještě na to, ať je slyšet každý z hudební nástroj, pokud možno ve své přirozené barvě.
Za zvukovým pultem však lidé občas podlehnou nutkání vystoupení vylepšovat – točí knoflíky a šněrují táhly nahoru-dolů. Nedělejte to. Můžete těmito experimenty zkazit vystoupení skvělému muzikantovi, a ze špatného muzikanta lepšího neuděláte.
Kolikrát mám však také pocit, že se zvukový technik snaží najít nejhlasitější možnou úroveň, na které ještě mikrofony nevazbí. Toto také nedělejte. Pokud budou tiché klidné pasáže stejně hlasité, jako burácivé divoké pasáže, zabili jste úspěšně veškerou hudební dynamiku.
Mnohdy stačí ponechat zvuk jen na muzikantech, lepší muziky už si samy ohlídají crescenda a ne vždy je nutné, aby bylo slyšet všechno a všechny na plný koule.
Pokud to je jen trochu možné, zajistěte muzikantům i tanečníkům dostatečný odposlech. Různá pódia mají různé akustické vlastnosti, někde je potřeba přidat, jindy ubrat. Nejlepší je zeptat přímo účinkujících ještě před vystoupením, během zvukové zkoušky.
Na druhou stranu folklorní soubory nepatří, co do práce s technikou, k nejdisciplinovanějším. Já sám osobně hraju i zpívám mnohem raději bez ozvučení a na letošní Strážnici jsem se mikrofonu vyhýbal až tak, že byl ze mě zvukař vyloženě nešťastný.
Hodně vám při práci pomůže, pokud účinkujícím vysvětlíte, kde jaký mikrofon umístíte, jakým způsobem a z jaké vzdálenosti nejlépe zabírá zvuk. Jo, a zeptejte se zavčasu, jestli tanečníci nějak výrazněji dupají, protože to může významně ovlivnit schopnost zvukaře vykonávat svou práci.
Někdy se můžete snažit sebelíp, a přesto se vám nemusí dařit. Skvěle tuto problematiku vystihli Všetečníci ve svém pásmu Zpevy z Podpolania (upřímně doporučuju shlédnout – buď naživo, nebo na videu z MFF Východná na http://ftv.folklorista.sk/ – začíná od času 11:20 a trvá nějakých sedm minut).
Strašlivý přenos z MFF Strážnice 2015
Program z letošního festivalu ve Strážnici přenášela vedle brněnského rozhlasu také TV Noe. V sobotním pořadu Kde domov mů(ô)j předváděl valašský soubor Kašava své tradiční číslo Už tú smrť nesem. Ve stručnosti jde o to, že skupina děvčic vítá jaro a vynáší smrtku, přičemž smrtka se zjeví přímo na pódiu, v působivém pojetí jedné tanečnic. Těžké číslo v mírně ponurou, ale o to intenzivnější atmosférou.
Já sám jsem tento program sledoval se zatajeným dechem přímo v amfiteátru, takže vše vím jen zprostředkovaně. Slyšel jsem od známých, kteří v tu chvíli sledovali přenos v televizi, že to byl přenos k neuvěření, alespoň pro ty, kdo toto číslo někdy viděli.
Tady se totiž odehrála situace ne nepodobná popisu z úvodu tohoto článku. Režie zcela nepochopitelně zabírala všechno možné, každý detail a každou hloupost, zabírala diváky, zabírala muziku, zabírala zpěvačky, jediná věc, co nezabírala, byla smrtka, hlavní postava na pódiu. Zaznamenala ji až v samotném závěru, když už holky odcházely z pódia.
Upřímně je mi líto tanečnice, co hrála smrtku, protože se vydala ze všech sil, na publikum v amfiteátru silně zapůsobila, a přesto téměř nebyla na obrazovce.
Na netu je dostupný záznam z jiného pořadu letošní Strážnice, podle mě trpí obdobnými problémy, jako jsou ty výše popsané. Schválně si zkuste pustit část z tohoto přenosu a řekněte, zda mezi těmi přelety nad hlavami diváků a záběry od pasu nahoru poznáte, co dělají tanečníci nohama:
MFF Strážnice 2015 na NOE TV
Nedávno jsem zaslechl další, těžko uvěřitelnou zprávu. Už nevím, jestli se jednalo o přenos ze Strážnice nebo z nějakého menšího festivalu, ale vím, že přenos zajišťovala TV Noe a na pódiu se objevilo taneční číslo znázorňující čarování bohyň na Kopanicích. Při vysílání záznamu však byl tento tanec jako jediný vystřižen – zcenzurován – dost pravděpodobně jenom proto, že se představa čarování neslučuje s křesťanským zaměřením této stanice.
Když si to tak uvědomuju, možná režisér zakročil i v tom předchozím zmíněném pořadu, když vycenzuroval pohanskou smrtku. Asi jen tak, pro případ, že by se mohla nelíbit někomu z diváků.
Samozřejmě lze namítat, že zde platí zásada můj dům, můj hrad, televize si ve svém vysílacím čase skutečně může vysílat, co chce.Ale proč to proboha dělá tak nešťastně? Nikdo by si v tom to pozadí pohanských tradic asi ani neuvědomoval, kdyby na to sama televize takto neupozornila.
Zbývá se ptát: čeho se dočkáme příště? Kdyby chtěli s nejlepším svědomím odfiltrovat lidové písně, které se bezprostředně dotýkají zločinů, sexu a alkoholu, tak jich už moc nezbude (ale o tom zase až někdy jindy).
Zklidníme hormon
Samozřejmě jsem velmi rád, že se folklor do médií občas vůbec dostane a tento článek nechce nikoho odrazovat od pořizování multimediálních záznamů. Chápu také, že každý nemůže být specialista na vše a ne vždy se vše povede, tak jak má. Ale zkuste u toho také trochu myslet jako diváci, nikdy se nespokojte s tím co je, ale snažte se to tlakem na ostatní neustále vylepšovat.
A abych nekřivdil všem štábům a zvukovým mistrům – znám fachmajstry, kteří svou profesi zvládají skvěle a výše uvedené rady se na ně vlastně téměř nevztahují. Mám rád práci brněnského televizního štábu, který se folkloru věnuje dlouhodobě (např. Folklorika), nikdy nedopustím na osvětlovače a zvukaře ze zlínské Malé scény a obvykle oceňuji práci týmů z TONSTUDIO Rajchman. Dost možná tady platí, že opakování dělá mistra a čím více se něčemu věnujete, tím úspěšnější můžete být.
A co vy? Souhlasíte s některými výše uvedenými body? Zarazíte se občas nad kvalitou televizních záznamů? Co byste televizákům poradili vy sami?
.jpg)
