Lidový kroj na Slovácku

Tento text je součástí delšího povídání o Slovácku a folkloru obecně.

Slovácký soubor Vonica v horňáckcých krojích z Velké nad Veličkou

Kroj má za sebou dlouhý historický vývoj. Zhotovoval se na vesnicích i malých venkovských městech, lidé si jej zhotovovali z materiálů, které většinou sami podomácku zpracovávali. Nosili ho celoročně i o svátečních událostech.

Podle typu krajiny rozeznáváme horský typ kroje (materiály jako sukno, konopné nebo lněné plátno; krpce) Dochovaný na Kopanicích, ve Strání, na Horňácku a nížinný typ kroje (bavlněné plátno, importované materiály; čižmy), typický pro Dolňácko.

Základem mužského kroje jsou bílé kalhoty (třaslavice) a košile, nošená původně volně přes pás. S časem přestala být košile svrchním oděvem a stala se prádlem. V zimě se nosily soukenné nohavice, původem bílé, časem i tmavomodré, světlemodré, červené nebo černé barvy.

Základem ženských krojů je rubáč (opléčko, leknice) z konopného nebo lněného plátna od pasu rozšířený, nošený přímo na těle. Rubáč původně zastupoval spodní i svrchní oděv. Když přibyly rukávce a systém jedné nebo dvou zástěr, rubáč se stal pouze spodním prádlem.

Po zrušení roboty (1848) došlo k prudkému rozvoji krojů. Na nohavicích se objevuje bohaté šňůrování, místo krpců a starobylých vysokých bot bez podpatku šijí obuvníci honosné čižmy, kožešníci kožuchy, objevují se i různé druhy klobouků. Ženský kroj byl vedle kordulky obohacen vlněnými sukněmi s vetkávanými vzory, tureckými šátky, vrapované fěrtůšky z drahých materiálů, bohatě vyšívané.

Jedním z nejlépe zachovaných původních krojů na Moravě jsou kroje z Kopanic, Březové a Strání, obsahují jinde dávno zaniklé krojové součásti. Ve straňanský kroj je zajímavý starobylou konstrukcí rukávců a zachováním ženského rubáče v jeho původní formě (jako svrchní i spodní oděv). Ve Starém Hrozenkově a okolních obcích nádherně ručně vyšívaný kroj kopaničářský. Někde uprostřed mezi nimi je kroj březovský

Lidový oděv na Luhačovickém Zálesí náležel v minulosti k horskému typu a využíval podomácku zpracované materiály jako sukno, konopné a lněné plátno. Postupně přejímal kupované materiály a nové, nížinné prvky. Vynikající úroveň má zdejší výšivka, uplatňující se nejen při výzdobě lidového kroje, ale i na vzácných a starobylých obřadních plachtách. Součástí svátečního kroje byl v polovině devatenáctého století také modrotisk, produkovaný v místních i vzdálenějších dílnách.

Lidová hudba na Slovácku

Tento text je součástí delšího povídání o Slovácku a folkloru obecně.

Cimbálová muzika Denica ze Zlína

Nejstarším lidovou muzikou byl gajdoš, tj. hráč na dudy. Zhruba v době 18. století se ke gajdošovi přidal hráč na housle, přičemž převzal melodii a gajdoš hrál jen ozdoby. Později se přidaly druhé housle – kontry, kapela v tomto složení se už označuje jako gajdošská muzika.

Pak gajdy vystřídala basa – taková kapela se nazývá malá hudecká muzika (dvoje housle a basa) se zachovala na Kopanicích. Hudecká kapela je totéž, ale ještě navíc i s klarinetem.

Tradiční venkovská nástrojová hudba zažila koncem 19. století velký útlum. V tu dobu k nám pronikaly obecně známé šlágry a dechové nástroje z vojenských kapel. Na Podluží to je znát nejvíce, tam dodnes na hodech dominuje dechovka, ale i jinde na Slovácku se někde k muzice přidala trubka a vznikla tak tzv. štrajch.

Co se týče cimbálu, malý přenosný cimbál se používal v 18. století (na Luhačovickém Zálesí ještě do poloviny 19.století). Velký pedálový cimbál do muzik pronikl až od druhé poloviny 19. století, ale třeba na Horňácku založil první cimbálovou muziku primáš Jožka Kubík až ve třicátých letech 20. století a například na Kopanice cimbál nedorazil nikdy (respektive až v 90.letech 20.století).

Hudební ladění a rytmizace na Slovácku spadá pod karpatský nebo taky uherský hudební styl, pro něž je charakteristický neomezený počet písní, které se k jednomu tanci předzpěvují. Hudba na západ od Slovácka je se svými durovými tóninami mnohem bližší německé lidové hudbě.

Hudební vkus se s časem proměňoval, dřív byli lidé zvyklí na staré církevní tóniny (lydický modus se zvýšenou kvartou), které nám dnes zní dost exoticky nebo i zaostale. Nejvýrazněji je to vidět na melodiích z Horňácka a Kopanic, protože tyto oblasti byly nejdéle izolovány od obecných lidových šlágrů.

Lidové tance na Slovácku

Tento text je součástí delšího povídání o Slovácku a folkloru obecně.

Horňácký verbuňk v podání Slováckého souboru Vonica

Základní dělení lidových tanců na Slovácku:

  • párové točivé tance
    • nejstarší taneční forma a taky nejpůvodnější
    • např. sedlácká/sedlcká, starosvětská, kopaničářský čardáš (nepůvodní, ale s místními prvky)
  • mužské tance
    • verbuňk: na celém Slovácku kromě Kopanic
    • odzemek (Horňácko), mečové tance (UB), palicový a zbojnický (Kopanice)
  • figurální tance
    • pestré pohybové skladby, většinou jde o tance párové, tančené po obvodu kruhu, výjimečně v řadě nebo do kříže
    • např. šátečkový, šotyška, řemeslnické tance (řeznický, zahradnický,…)
  • taneční hry
    • ovčák, holúbek, káčer, hojačky, trefa, žabská… (a metlový)

Dolňácko

Typické jsou táhlé písně ve volném tempu a taneční nápěvy s výraznou rytmizací.

Točivé tance se liší dědinu od dědiny, na Hradišťsku a Veselsku se téměř v každé vesnici tančí sedlácká jinak a podle obcí jsou tomuto tanci dávány přídomky „boršická“, „hucká“, “dolněmčanská“, atd. V okolí Strážnice se tančí honosný danaj, na Kyjovsku zase skočná.

Na Dolňácku se tančily také figurální tance, které zde však nedosáhly takového obliby jako v jiných oblastech.

Uherskobrodsko

Nejrozšířenějšími jsou v oblasti tance točivé s názvem „sedlcká“, kterých je na Uherskobrodsku několik druhů. Liší se od sebe nejčastěji základním tanečním krokem, popř. postojem a držením dvojice při víření (např. tance brodský, korytňanský, straňanský, dolněmčanský, újezdský). V několika obcích jsou dodnes živé obřadní „mečové tance“, které se tančí při fašankových obchůzkách.

Moravské Kopanice

Svébytnost oblasti předurčila především její poloha v hřebenech Bílých Karpat. Celé území je velmi špatně přístupné, moderní civilizace zde dorazila nejpozději, a tak se zde udrželo mnoho projevů lidové kultury déle než jinde.

Nejvíc se zachovala lidová píseň, její vyhraněnou podobu představují lidové balady.

Z tanců se dochoval točivý tanec zvaný hrozenský, ale v minulosti byly oblíbené i tance figurální nebo taneční hry (ovčák, holúbek). Chlapci tančili palicový tanec, doložen je i zbojnický tanec. Ze slovenské strany sem pronikl čardáš. Kopanice jsou jediný region Slovácka, kde se nezachoval verbuňk.

Horňácko

Podobně jako Kopanice, i Horňácko bylo dlouho nedotčené civilizačními vlivy. Oblast byla dlouho vnímána jako součást Kopanic, a i když byla jednolitým celkem už dlouho, tak pojmenování “Horňácko” vzniklo až ve 20. století.

Typický pro Horňácko je párový tanec sedlácká, respektive jeho starší ozdobnější forma starosvětská. Kromě těchto tanců s různými místními variantami, byly oblíbené i taneční hry (holúbek, káčer, hojačky, trojicová trefa, žabská).

Zálesí

Zálesí je přechodovou oblastí mezi Slováckem a Valašskem. Typickým je pro Zálesí výskyt vysokého počtu tanečních písní, především k točivým tancům. Hojně se zde zpívaly také halekačky.

Zástupcem párových točivých tanců je na Zálesí točená-sedlcká. Byla zde však zastoupena i mladší vrstva tanců – tance figurální. Ještě v průběhu 50.let 20.století bylo na Zálesí zapsáno na 50 jednotlivých druhů figurálních tanců.

Etnografické regiony Slovácka

Tento text je součástí delšího povídání o Slovácku a folkloru obecně.

Jedno z možných rozdělení Slovácka (zdroj neznám, je to z google cache)

Rozčlenění Slovácka do etnografických oblastí a podoblastí není jednotné, navíc se s časem měnilo. Mě osobně nejvíce vyhovuje následující rozdělení:

  • Dolňácko (označení až ze začátku 20.století)
    • Uherskohradišťsko (někdy se zvlášť vymezuje Napajedelsko)
    • Kyjovsko
    • Ostrožsko, Strážnicko, Veselsko (Moravskopísecko, Bzenecko)
  • Uherskobrodsko (dříve Záhoří nebo Zálesí, někdy jako součást Dolňácka)
  • Moravské Kopanice (někdy jako část Uherskobrodska)
    • Starý Hrozenkov, Vápenice, Vyškovec a Žitková
    • Březová a Lopeník, Strání
  • Horňácko (dříve jako část Moravských Kopanic)
    • Velká nad Veličkou, Javorník, Kuželov, Hrubá Vrbka, Malá vrbka, Lipov, Louka, Súchov, Vápenky a Nová Lhota
  • Podluží
  • Hanácké Slovácko (někdy jako samostatná oblast)
  • Luhačovské Zálesí (někdy řazené pod Valašsko)
uvedení Otrokovic jako jednoho z center Slovácka je přinejmenším diskutabilní (zdroj: heslo Slovácko na Wikipedii)

Někdy je obtížné zařadit i jednotlivé obce: Strání, Březová, Lopeník, Hodonín; zajímavý je třeba Mikulov, který byl původně zcela německý (a dnes tam působí NS Pálava, který zpracovává Podluží, Hanácké Slovácko a Moravské Charváty).