Na tuto dovolenou jen tak nezapomenu.
Po rodinné túře v SK-HU pomezí jsme poobědvali na zahrádce odlehlé dědinské hospůdky. Žena krotila děti u skluzavek a já pošilhával po obsluze, že zaplatím.
Přitom dopíjím sklenici Zlatého Bažanta a říkám si v duchu, že to pivo je i na poměry této značky poněkud ostřejší a že mi do něj děti asi hodily bodlák. Vyplivnu ho a překvapeně na zemi sleduju vosu, která mě kousla do špičky jazyka. Naštěstí nejsem alergik, mám ženu doktorku a oba pro všechny případy v batohu nosíme antihistaminika.
Zkrátím to, no, hodně, opravdu jsem to ledoval a Lucka mě naládovala medikací, která by zrohypnolovala i koně, takže snad jsem mimo ohrožení života.
Za to děcka to braly sportovně, po dvaceti letech se mi vrátilo šišlání, a tak malá kolem mě poskakovala a volala „táto řekni tamto a tohle“. Obě ratolesti se hurónsky řehtaly při každém mém slově, takže ani nevnímali že na ně křičím „do fprchy vyflèkatf tffičška“. Večeřel jsem kefír s kofolou a diazepamem a ze čtení pohádky před spaním jsem byl pro dnešek uvolněn.
Nakonec jsme nevolali rychlou, ale nechybělo mnoho, jazyk mi otekl pořádně. Kdyby se to stalo někomu z vašeho okolí, nedbejte na jeho silácké řeči a vytočte mu 155.
Lidi, kontrolujte si vždycky z čeho pijete!!
A teď se omlouvám, začínám cítit krční uzliny a do toho nabíhá účinek zpolykaných prášků… držte mi palce ať můžu zítra ráno vůbec polykat.