Zachraňte strážnický festival

Ze Strážnice se stala přehlídka ne-moravských folklorních souborů.

  

V dobách minulých byly folklórní soubory veřejností hodnoceny podle toho, kolikrát byly v zahraničí a kolikrát vystoupily ve Strážnici. Dnes už naštěstí není problém zajistit zájezd i do exotické destinace, nicméně účast ve Strážnici je i v současnosti pro každý soubor vyznamenáním.

Oblast východní Moravy je unikátní v mnoha směrech. Snad nikde na světě nenajdeme na tak malém prostoru tolik různých tanců, písní, zvykosloví, krojů, nářečí a na druhé straně tolik nadšených lidí a souborů, kteří toto bohatství nejen udržují, ale také aktivně rozvíjejí.

Zdá se jako logické, že toto všechno se v plném lesku projeví také na nejvýznamnějším festivalu na Moravě.

Strážnický festival je výjimečný, mimo jiné, také počtem míst, kde účinkující vystupují, nicméně hlavní festivalové dění se odehrává na stadionech Bludník a Zahrada. Z tohoto pohledu je zajímavé, kolik slováckých a valašských souborů (nepočítám-li krátká vystoupení pěveckých skupin a cimbálových muzik) se na podiích objevilo.

Sečteme-li všechny folklorní soubory, které se představily v hlavních festivalových pořadech, pak je zastoupení jednotlivých regionů následující:

Nedovedu si představit, že by na jiném srovnatelném festivalu pod hlavičkou CIOFF např. Dudácký festival ve Strakonicích nebo ve Východné na Slovensku vystoupil krátce místní soubor a jinak pouze soubory, jejichž domov je vzdálený minimálně 200 km.

Nejsem zaujatý proti českým ani zahraničním souborům, nicméně zastávám názor, že by jejich vystoupení mělo být pouze „třešničkou na dortu“. Ostatně všichni návštěvníci letošního festivalu, s nimiž jsem hovořil, přijeli do Strážnice především za moravskou písničkou a tancem.

Snad se s nimi v budoucnosti nesetkám pouze u verbířů, ve Skanzenu, případně večer u Burčáků či u Martina Hrbáče.

Stanislav Škubal st.